Co vaše knihovna?

Už je to tu zase. Šla jsem kolem knihkupectví a dostala strašnou chuť jít dovniř, koupit si krásnou, novou, voňavou knížku, někam s ní zalézt a být neviditelná. Jenže jsem to neudělala. Proč? Jednoduše proto, že naše knihovna praská ve švech. A ještě jeden důvod k tomu byl, ale to musíte číst dál.

Náš knihovnový problém se narodil krátce po svatbě. Majetku jsme sice moc neměli, ale knihovnu jsme vlastnili s manželem oba. A pokud říkám knihovnu, tak tím nemyslím kus nábytku, ale obsah knihovny. Když opadlo první posvatební nadšení, bylo jasné, že musíme ten knižní chaos nějak zkrotit.

Prakticky to probíhalo tak, že jsme se navzájem snažili přesvědčit, kterou knížku už opravdu nebudeme číst a můžeme ji tedy dát do druhé řady naší jediné knihovny. A možná tady vznikl můj zájem o knihovny, který mě neopustil dodnes. Podívejte se, jaká řešení se mi líbí.

Fascinují mě dlouhé řady perfektně vyrovnaných knih v knihovně, která už něco pamatuje. Ale mít to doma, no to nevím. Asi by mě deptalo, že něco takového nemám šanci za život přečíst. Přesto se mi takové prostory líbí a přitahují mě jak magnet.

Hodně se mi líbí takové ty knihovny neknihovny. Prostě něco, kam se knížky snadno poskládají, ale nemáte pocit, že jste zpátky na univerzitě a čekají vás zkoušky. A to už je oříšek. Stačí se podívat na internet, kolik zábavných způsobů uložení knížek tam je. Spousta, ale na většinu bych neměla dost trpělivosti. Obecně nemám trpělivost na výzdobu, kterou budu muset za pár dní uklízet.

Někde jsem viděla knihovnu do malého bytu. Byla to vlastně police, která byla až úplně pod stropem a po celém obvodu místnosti. Mezi knížkami byly lampičky, které vytvářely moc pěkné světlo. Hm, obrázek hezký, jenže představa žebříku v obýváku není nic moc.

Vyhovuje mi kompromis, který nevypadá moc oficiálně a při tom je naprosto funkční. Mám na mysli úplně normální policovou skříňku, ale jinou než ve vědecké knihovně.  Mým ideálem je vysoký, úzký regálek, nejlépe v nějaké světloučké barvě, se kterou dobře kontrastují barevné obaly knih. K tomu je samozřejmě potřeba pořádné pohodlné křeslo a malý stoleček, na kterém může bezstarostně vonět káva. S takovými kousky se dá dobře pracovat, když vás stávající uspořádání přestane bavit. A tak není těžké sestavit řadu variant, které budou příjemné i funkční.

A ten další důvod. Tím je elektronická kniha, kterou už nějaký čas mám. Má taky svoje kouzlo, ale o tom až jindy.