Práce nepráce

Svoji práci miluju. I když dělám pořád to samé, tak to nikdy není stejné a nakonec mám radost z výsledku úplně pokaždé. A jak víme, tak sdílená radost je dvojnásobná radost. Proto se musím přiznat, že když vidím radujícího se zákazníka nebo ještě po čase slyším pochvalu, tak je mi hned veseleji.

A proč to říkám? No tak jednoduše, abych se podělila o jednu takovou radost. Probírala jsem se dnes ráno fotografiemi z loňských realizací a narazila na základní školu v Rakovníku. Dodávali jsme tam sedací nábytek do haly, kterou se pan ředitel rozhodl proměnit v relaxační zónu.

Původní prostor mi trochu připomínal základku, do které jsem před mnoha a mnoha lety chodila.

Zadání bylo "jednoduché": dostat do prostoru co nejvíc sedaček a při tom zachovat průchodnost. Háček byl v tom, že vše ostatní mělo zůstat původní. Když jsem kreslila 3D návrh, tak jsem se snažila navrhnout alespoň novou výmalbu. Ty strašidelné sloupy v prostoru ovšem musely zůstat a pan ředitel na můj návrh nijak nereagoval.

Když jsem pak jela předávat nábytek, tak jsem celou cestu myslela na to, jak budou asi ty naše krásné barevné sedačky v té "historické" hale vypadat. Jenže na mě čekalo překvapení. Pan ředitel se rozhodl investovat o něco víc a společně s jednou paní učitelkou udělali zázrak. Vymysleli novou podlahu, stěny i ty sloupy dostaly nový kabát. Když jsem pak chtěla udělat fotky, tak to ani nešlo, protože v té nové krásné hale neustále seděly buď děti nebo rodiče nebo učitelé. No divíte se jim? Já ne. :-)