Jak jsem málem zabila manžela

Jsem žena činu. A když dlouho, ale opravdu dlouho, koukám na něco, co je třeba udělat, tak nevydržím a udělám to. Posledně se mi tak málem povedlo i zabít manžela.

To bylo tak. Máme už nějakou dobu vyměněná okna. U většiny z nich je vnitřní parapet, ale u jednoho na něj nějak nedošlo. A jak tak u toho okna skoro každý den sedím a koukám na ten holý beton, najednou to přišlo. Vzala jsem své oblíbené tavné lepidlo, kachličky, které tu pro ten účel už dost dlouho překáží a šla do akce.

Nejdřív jsem si udělala z lepidla hada na plochu zhruba v rozsahu jednoho platíčka kachliček a přiložila je. Jenže mi na to oknem foukal studený vítr a tak lepidlo vytuhlo moc rychle a nelepilo. Musela jsem si dojít pro opalovací pistoli a znovu ho rozehřát. Pak už šlo všechno jako po másle. Nanést hada lepidla, znovu ho rozehřát, nalepit kachličky... Za chvíli bylo hotovo.

Pak jsem si umíchala spárovací hmotu. Nikdy jsem to nedělala, tak byla asi malinko řidší, než měla být, ale to mi nijak nevadilo. Všechno jsem hezky vyplnila, uhladila, no krása.

A kdy došlo k tomu ohrožení života mého muže? Brzy. Hned, jak přišel domů a já mu své dílo pyšně předvedla. Zůstal jen koukat, chvíli to vypadalo, že snad už ani nikdy nepromluví. Dokonce, myslím, přestal dýchat. Když se po nějaké době probral, tak povídá: "Je to křivý." A já na to:  "Ale je to tam." A pak jsem dostala pusu.

Myslím, že příště bude každé mé přání splněno dřív, než ho jen vyslovím, abych si to náhodou zase nechtěla udělat sama. ;-)